Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poprvé u Barunky

25. - 27. květen 2018


Bylo to tady. Čekala mě první návštěva Barunčiny rodiny. Vzhledem k tomu, že mi na začátku vztahu Barunka řekla, že si domu nepřivedla žádného přítele, že si přivede až toho s kým si bude jistá, tak jsem byl dost u vytržení. Ráno jsme se sešli s Barunkou na Hlavním nádraží v Praze, nakoupili v Bille svačinu a vyrazili vlakem směr Zábřeh. Cesta byla parádní, jsem rád za každou cestu vlakem, protože to ve mě vyvolává vzpomínky na puťáky mého mládí. Pod sedadlem před námi spinkal frbůlek, nevím jestli to bylo tím, že jsem měl sundané boty, ale spinkal. Ovšem když jeho panička vyrazila (nejspíše) na záchod v cukuletu zpozorněl. img_4976.jpgSedl si do uličky  a celou dobu upřeně hypnotizoval dveře na konci vagonu. Už jsme jen čekali kdy se rozbrečí, pro něj svět okolo prostě neexistoval, jen dveře. Lidé kteří chodil uličkou ho museli překračovat, protože jejich příchod naprosto ignoroval. Když se panička zdárně vrátila, tak byl šťastný jak kdyby unikl před tlupou nenasytných koček. Zábřeh - vystupujeme. Jelikož Barunku čekalo vyšetření v Zábřešské poliklinice až za hodinu, šli jsme se projít. Doprovodil jsem Barunku na polikliniku, cestou jsme si dali sorbet a poté jsem si udělal ještě několika kilometrovou toulku po Zábřehu a okolí sám. Nasbíral jsem pár kešek, z části jsem vychodil "stres" z mého přijetí Barunčinou rodinou, ale hlavně... hlavně jsem se dost připálil od sluníčka. Na poliklinice dopadlo všechno dobře a tak jsme nasedli na vlak a jeli směr Lukavice, cestou na vlak jsme se ještě zastavili v místním květinářství, kde jsem koupil paní Kubíčkové kytičku k narozeninám.

1.jpg

Z Lukavice jsme šli procházkou přes lávku do Bohuslavic, do obce odkud pochází Barunka. Pomalu jsem poznával jednoho člena rodiny za druhým... to je děda, toto je Elinka,  babička, táta, brácha a nakonec maminka. Naobědvali jsme se a poté poseděli venku na zahradě. Navštívili jsme místní hospůdku, kde probíhala makrelová akce. Poté jsme grilovali, hráli žolíky a tik tak bum. Popíjeli jsme alkohol. Další den jsme měli v plánu vyrazit autem na Bouzov. Barunčiny rodiče razili na výlet na kolech. Cože na kolech? To mě dost zaujalo a tak jsme vyrazili s Barunkou také. Jeli jsme směr Javoříčko, cíl cesty se typicky změnil a nakonec jsme navštívili hrad Bouzov, kde probíhala nějaká svatba s americkými auty.

3.jpg

Když jsme se vrátili, tak jsme se navečeřeli a šli koukat na finále ligy mistrů Liverpool - Real Madrid. U tohoto zápasu jsem nevěřil vlastním očím. Hrůza děs! Nakonec Real díky školáckým chybám liverpoolského brankáře vyhrál. Další den nás čekalo obracení sena. Ráno jsme vyrazili s Barunkou na kolech na pole a začali obracet.

2.jpg

Po chvilce dorazili pomocníci a pomohli nám to doobrátit. Cestou zpátky jsme se s Barčou stavili na Hoseně, já se na zdejší ostrov vydal hledat kešku. Tu jsem našel, ale neměl jsem tužku. Odpoledne jsme vyrazili na místo opět, tentokrát i s Pájou (Barunky bráchou), který ochotně pro keš vylezl na strom. Odpoledne nás odvezl pan Kubíček na nádraží společně s Terkou, která razila do Hradce na kolej. Morava je krásná! Vesnice, klid, vůni zemědělství mám moc rád. Kdybych věděl, že je Barunky rodina tak sympatická, tak bych si tu neurózu před odjezdem za nimi odpustil. Bylo mi skvěle a s plným žaludkem jsem při cestě do Prahy přemýšlel nad tím, že Barunka není tak skvělá čistou náhodou.

4.jpg

 


Tento výlet v číslech

fdfd-horz.jpg

Pěší vzdálenost: cca 8,9 km

Ujetá vzdálenost na kolech: 54,21 km

Čas cyklovýletu: cca 3 h 58 min

Celkem nastoupáno na kolech: cca 268 m

                               

 
 

 

Portrét


Kontakt

facebook.com/pavel.jurinec

Geocaching.com



Statistiky

Online: 1
Celkem: 2633
Měsíc: 360
Den: 5