Jdi na obsah Jdi na menu
 


"Rande" v Hřensku?

5.září 2017


S Barunkou jsme se znali virtuálně 5 měsíců. Před měsícem (možná dokonce někdy v červenci) jsme byli jednou v kině a celkem jsme si padli do noty. Návštěvu kina jsem několikrát avizoval jako přátelskou vycházku, nikoliv rande. Člověk se pak cítí přirozeně a uvolněně - o nic mu nejde, nesnaží se být dokonalý a nedává si pozor na to co říká. Prakticky takhle to nakonec zafungovalo. Musím říci, že než jsme šli do kina, tak jsme si přes internet vůbec nerozuměli. Dávali v kině zrovna Dunkirk od velkého Nolana, tak jsem si řekl, že na tento film půjdu prostě s někým kdo se mi líbí, že budu mít vedle sebe prostě krásnou dívku, což se Barunka podle fotek zdála být. Nikdy se nestalo, že bych šel s někým ven s kým si nemám co říci přes internet, jak by to asi vypadalo ve skutečnosti - ticho? V kině se stejně nakonec nemluví, tak pro tentokrát udělám výjimku když je to tak zajímavý film. Sešli jsme se před Novým Smíchovem na Andělu a od začátku padaly vtípky a důvěrnosti. Barunka se třeba svěřila, že chodí do Tesca poslouchat kvalitní hudbu a imituje u toho nakupování. Aha - tak tady je všechno v pořádku. Na konec na ticho nezbyl čas. Když jsem měl nějakou připomínku k filmu, tak se usmála. Mám to před očima, protože v tu chvíli jsem si řekl... tak je to dobrý, bavím jí. Souhlasila, abych jí doprovodil domů. U baráku jsme se rozloučili a každý šel svou cestou. V tuhle chvíli dát si pusu byl holý nesmysl, což mi nakonec i po čase potvrdila - že se obávala, že to budu chtít. Konverzace na facebooku už pak byla o moc přátelštější. 


Napadlo mě jí pozvat na nějaký výlet. Barunka souhlasila. Kam? Vskutku bez váhání mě napadlo Hřensko, proč? Protože Hřensko je zárukou celodenního výletu v krásné přírodě. Tak jak se tam dostat? Vlakem do Děčína, z Děčína autobusem do Hřenska. Ale co když se zdržíme a nestihneme poslední spoj zpět? Byli bychom dost vázáni časem. Zkusil jsem se podívat po půjčovnách aut a narazil jsem na zajímavou aplikaci. I když to nakonec ve výsledku bude několikanásobně dražší, ale bude to ta časová svoboda, která vám dá klid. V aplikaci si vyberete auto, půjčíte na kolik dní potřebujete - můžeme se zdržet jak dlouho budeme potřebovat. 

1.jpg

Večer před výletem jsem vyzvedl auto na Palmovce, aby bylo hned ráno vše připraveno na odjezd. V den výletu Barunka přijela na Háje, kde jsem jí vyzvedl na zastávce. Skočili jsme do Albertu pro snídani a Barunka si vzala do auta časopis, který nám celou cestu předčítala. Cesta hezky ubíhala. V Hřensku jsme zaparkovali na parkovišti U Vodopádu a vyrazili na procházku. V lese během výstupu jsem přišel na to, že jsem si zapomněl v autě kamerku - bude to bez hezkých fotek, protože budu fotit jen na telefon. První cíl byla Pravčická brána. Ten největší výstup hned na začátek. Poté už to bude jen rovně, nebo skopce. Po krátkém výstupu, kdy jsme v podstatě vůbec ještě nešli do pořádného krpálu si Barunka musela odpočinout a sedla si na kamínek. Prý si zatím můžu skočit pro tu kamerku do auta, že tady zatím počká. No bude to ještě náročné. Když jsme dorazili k Bráně dali jsme si nektarinku a kochali se výhledem. Po dlouhém přemlouvání se mi povedlo udělat pár fotek Barunky, prý se nerada fotí.

img_0915.jpg

Po návštěvě tohoto místa jsme pokračovali směr obec Mezní Louka po červené turistické trase. Míjeli jsme cestou výhledy a tyčící se skály z lesního porostu.

3.jpg

Během přestávky jsme si dali svačinku, kterou Baru připravila. Byla výborná. V batůžku jsem měl připravené karty na kouzlo. Byli jsme domluveni, že když udělám karetní kouzlo a Baru nebude vědět jak jsem ho udělal, tak dostanu pusu na tvář. Těsně před Mezní Loukou jsme natrefili na vědomostní stanoviště pro děti.Tady byly cedule a další "atrakce" s hádankami. img_0949.jpgNa chvilku jsme se zastavili a přesvědčili jsme se, že jsme naprosto chytří. Barunka třeba dokonale netrefila názvy plodů a o žaludu řekla, že to je kaštan. Celou cestu jsme si povídali, laškovali. Bylo to príma. V restauraci U Fořta jsme si dali krátkou pauzičku u malinovky a nanuku. Ukázal jsem Barunce kouzlo a ta ho neodhalila. Ale pusa nikde. Po dopití limonády jsme pokračovali po silnici do Mezné a odtud po zelené do soutěsek. Bohužel horní Divoká soutěska byla v rekonstrukci, tak jsme šli jen na spodní Edmundovu. Poslechli jsme si vypravování našeho "chárona", který to měl totálně na salámu. Vyprávěl naprosto apatickým způsobem: "No tak tady máme ten vodopád... támhle je hlava hada, tamhle zase tchýně a slon."

img_0964.jpg

Po soutěsce jsme pokračovali dál údolím podél říčky. V tomto údolí se mi povedlo ulovit domluvenou pusinku na tvář. Nakonec z ní vypadlo, že se styděla. Po chvilce jsme dokončili okruh a dorazili do Hřenska. Nasedli jsme do auta a vyrazili směr Praha. Tentokrát jsme, ale jeli pomalinku. Ne po dálnici, ale skrz vesničky. V autě mi napsala na časopis svojí adresu na Moravu, kdybych jí chtěl náhodou poslat dopis. Bavili jsme se totiž o tom, jaké to bylo dřív. Že dříve bylo místo dnešní rychlé komunikace psaní dopisů, že to muselo býti romantické. Stejně tak jsme se domluvili třeba na tom, že jí nakreslím do památníčku obrázek. Mihli jsme se kolem České Lípy, a to bylo to místo, kdy se to stalo. Slunce zapadalo. Povídali jsme si, už jsme byli celkem unaveni a když jsem se podíval na místo spolujezdce, uviděl jsem jak se Barunka usmívá. V tom svitu to byl tak krásný pohled, kdy vnitřně cítíte jak to ve vás tak škubne, jako když něco přeskočí a vy si to celé uvědomíte. Ta je skvělá, ta je nádherná, bylo ti s někým někdy lépe? Dorazili jsme do Prahy, vrátili auto a Barunku jsem doprovodil domů. Předala mi památníček a já cestou domů vymýšlel co jí do památníčku nakreslím. Kreslit totiž neumím a tak se přede mnou odkrýval těžký úkol. Po celém dni, kdy jsme nachodili více jak 18 km jsme probrali spoustu věcí, díky kterým jsem si udělal o ní obrázek. Celou dobu jsme si povídali, usmívali se. Bylo to skvělé jako nikdy a prakticky se jen potvrdilo to co se načalo v ten den, kdy jsme byli spolu v kině. Baví mě kvůli tomu jaká je - přirozeně chytrá a vtipná, dokáže vymýšlet a říkat hlouposti, protože si to může dovolit. Ta nejzásadnější věc je ale v tom, že z počátku jsem si ji vybral jako doprovod kvůli vzhledu. To že je krásná je až ta třešnička na dortu, která ji samotnou doplňuje. Po tomto dni to za mě už nebylo jen přátelské a věděl jsem, že Barunku chci mít. Musím ji mít. 

5.jpg

 


Tento výlet v číslech

hrensko.png

Pěší vzdálenost: cca 18,29 km

Čas procházky: cca 5 h 43 min

Celkem nastoupáno: cca 332 m

Maximální nadmořská výška: cca 453 m

Minimální nadmořská výška: cca 129 m

Cena: (bude doplněno)

 
 

 

Portrét


Kontakt

facebook.com/pavel.jurinec

Geocaching.com



Statistiky

Online: 1
Celkem: 2633
Měsíc: 360
Den: 5