Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tak toto je na "loket"!

14. - 15. července 2018


Po dlouhé době jsem šel s kamarádem Kesonem v Praze ven. Dali jsme si pivko a domluvili se, že bychom o víkendu mohli něco podniknout. Nalanařil jsem Kesona na spaní pod stanem, ten ale po mně chtěl dát vědět předem jestli tomu tak bude, aby si vzal z Prahy věci než odjede domů do Jirkova. Nakonec odjel z Prahy "na lehko", tak jsem mu řekl, že dokážu vše zařídit a bude spát v suchu a v teple, když je takový rozmazlený Pražák. V pátek večer se domluvil s našim spolužákem ze střední (Honzou V.), že bychom mohli na hrad Loket. Honza tam prý nikdy nebyl, já také ne, tak jsem s nápadem okamžitě souhlasil. Keson byl na místě několikrát, tak nám alespoň bude dělat průvodce. Z Prahy jsem v pátek dorazil do Jirkova ve 23:00, ale protože mám všechnu "výbavu" na chatě, zasedl jsem za volant a odjel na chatu. Brácha na mě čekal takhle pozdě ještě na náměstí,  tak jsme si udělali noční vyjížďku pod větrné elektrárny. Zrovna bylo čisté nebe, tak byl pohled na monumentální a hučící vrtule, pod hvězdami obsypaným nebem, fascinující.

0.jpg

Druhý den jsem tedy zabalil věci - vše minimálně dvakrát a ještě spacák navíc, aby Kesůnkovi nebyla náhodou zimička. Plán byl takový - vyzvednout Kesona  a frčet do Kadaně. Tam přehodit věci do Honzova auta a dále na Loket frčet už jen jedním autem. Cestou do Kadaně Keson navrhl koupit v Globusu nějaké to pivko (co si počneme, až zavřou kiosek), buřty na opečení a nějaké ty další pochutiny. Byl to dobrý nápad, protože jsem si mohl rovnou vybrat peníze v bankomatu, který se právě v Globusu nachází. Povídám: "Tak kolik si mám vybrat?" "Litr bude stačiiit!", ozval se Keson. Dobře - přistoupím k bankomatu, dám požadavek na vybrání 1000,-Kč. Na otázku, jestli chci jednu tisícovku nebo dvě pětistovky, odpovídám druhou variantou. Odebírám kartu a pokračujeme do Globusu. Nakoupíme všechny věci a razíme do Kadaně. V Kadani jsme příliš brzo - Honza ještě nezhltnul oběd, tak jsme se rozhodli dát pivko na náměstí. Protože v Praze platil pivo Keson, rozhodl jsem se to dnes otočit, proto jdeme k baru a já sahám pro peníze do peněženky. Tyjo. Kde jsou ty peníze? Dal jsem si je asi do kapsy. Prohrabávám kapsy a dvě pětistovky nikde. Keson mě zase osočil z typického plašení. Prohrabávám každičkou skulinku peněženky, ale peníze opravdu nikde. Na co si naposled vzpomínám? Zmáčkl jsem variantu dvě pětistovky, vidím periferně jak jde Keson do vedlejšího bankomatu. Od teď mám doslova okno a vzpomínám si až na to jak vcházíme do Globusu. "Hm jak někdo může zapomenout peníze v bankomatu?" A teď se to stalo i mě, tak co teď? Mezitím jsme objednali dvě pivka. Jdeme na zahrádku. V ruce držím orosenou sklenici zlatavého moku a v druhé ruce telefon. Mám zavolat na infolinku, případně nasednout do auta a razit zpět Chomutov, nebo se na to vykašlat, protože už jsou jistojistě peníze v rukou nějakého šťastlivce? Napít se s pocitem, že jsem o deset kil lehčí, zní jednodušeji. A přeci jenom, peníze vždy budou. Zdraví nebude, tak proč si na něj nepřipít. Ale nakonec jsem se ještě raději podíval do internetového bankovnictví. Když provedete nějakou transakci, tak by se vám to mělo objevit v blokacích, tam o ničem takovém nebyla ani zmínka. Zavolal jsem tedy na infolinku. Popsal situaci a paní mě ujistila v tom, že kdybych peníze z bankomatu vytáhl (nebo někdo jiný), objevilo by se to okamžitě v blokacích. Poděkoval jsem za uklidňující zprávu a konečně se napil. Co se tedy asi stalo? Nejspíše jsem zvolil dvě pětistovky, ale tyto bankovky v bankomatu zrovna nebyly, tak se na obrazovce objevila upozorňovací hláška a já ji bez přemýšlení ignoroval, vzal kartu a odešel od bankomatu. Jo asi přesně takhle se to stalo. Ještě několikrát jsem se díval u Honzy v autě na svůj účet a stále ukazoval tolik kolik měl. Tak hurá s klidnou hlavou do kempu a výlet mohl začít.1.jpg Dorazili jsme do kempu Loket. Lagerführerka nás nasměrovala na místo, kde si máme postavit stany a že až to budeme mít postavené, tak nás zkasíruje. Tak. Bylo postaveno. Pár kolíčků sice chybělo (asi tolik, že prakticky samotnou ložnici držely pouze tyčky - jednalo se o stan typu "A" - a jen plachta byla ukotvená do země kolíky, přeci je  hlavně důležité aby to zvenčí vypadalo správně), ale bylo postaveno. Šli jsme za paní kempvedoucí, ale ta vyřizovala jiné zákazníky. Čekali jsme na řadu a když jsme se na ní dostali, řekla pojďte za mnou. Šli jsme kamsi za jinými zákazníky. Tam si uvědomila, že nás chtěla zkasírovat, ale že nemá zpátky (my zrovna pospíchali, abychom stihli prohlídku hradu), tak nás poslala ke kiosku, ať to zaplatíme tam. Prodavač v kiosku moc nechápal, protože platba za ubytování je v režii té paní. No, ale že si klidně tu pětistovku (za nás všechny) vezme a vrátí nám 80 korun a pak nám někdy ta paní dá stvrzenku, protože on stvrzenky nedává. To se nám moc nelíbilo, ale tvrdil nám, že by nám pětistovku přeci nezatajil. Trvali jsme na svém a nakonec jsme se dohodli, že to zaplatíme až se vrátíme z hradu. Z kempu jsme tedy vyrazili k hradu s plechovkou piva z Globusu. Během této procházky jsme ulovili několik kešek. Prohlídku hradu jsme ale o pár minutek nestihli, dali jsme si zmrzlinu a vyrazili na most, kde jsme si udělali několik fotek. Obdivovali jsme lezoucí kozy ve stráni pod hradem. Jejich akrobatické kousky pro kousek trávy byly obdivující, zvláště když měly možnost dlabošit na rovinném plácku, zřejmě je ve strmém svahu travička šťavňatější.

2.jpg

Vrátili jsme se do kempu, tam jsme usedli k vodě na lavičku a pomalu začali popíjet pivka. Kemp obsazeností doslova praskal ve švech. Největší část osazenstva byli vodáci. Není se čemu divit, je krásné počasí, i když Ohře byla skoupá na množství vody, ale to vodákům evidentně starost nedělalo. Přišel čas večeře, v kiosku jsem si objednal smažák s hranolkama, klasický smažák z kempu. Byl vynikající právě proto, protože je to přesně to co čekáte když si jej objednáváte. V kiosku točili Klášter 11°. Musím říci, že mi zachutnal, ale při velkém návalu lidí se nestíhal točit, tak mi paní kempvedoucí nabídla Permon. Prý je lepší. Už při čuchnutí ke sklence působil nelahodně. Po ochutnání se nejhorší obavy staly skutečností. Nechutnal mi. Troufám si říci, že to nebylo pivem samotným, ale špatně vyčištěnými trubkami.

3.jpg

Brali jsme piva po dvou, protože fronty byly děsné a o tom, že nebylo moc dobré svědčí i to, že se Kesonovi jedno záhadně vylilo.  Setmělo se a my stále kecali na lavičce u břehu Ohře. Kluci si mezitím vzali teplé oblečení a já,  jak jsem se honosil před Karlem, že vše zařídím, "klepal kosu". Vzal jsem totiž všechny věci které potřeboval, ale na své tepláky a mikinu jsem naprosto zapomněl. Naštěstí byl teplý večer. Popadl nás opět hlad - vytáhli jsme buřty. Teď už jen stačí ukořistit kousek ohně, za který si jiní ubytovaní "draze" zaplatili. img_5827.jpgAbychom nepřišli k ohni jako seladoni, odběhli jsme si do nedalekého lesa ještě utrhnout nějaký ten píchák. Já jej měl na první sáhnutí, zkrátka nějakou větvičku. Zato kluci tam vyváděli brikule s pilkou a řezali tam prakticky stejnou větývku o kus dál. Teď už se jen odhodlat oslovit nějakou partu s ohněm. Cestou k ohni jsme se stavili ještě pro koupené pivko z Globusu. Do teď bylo v autě. Hezky teplé, ale stále bylo lahodnější než Permon. Nabízelo se několik variant - kytara (zřejmě) s rodiči a dětmi, nebo omladina. Já byl pro omladinu, tak jsme se vydali k nim. Byli moc pohostinní. Vypadlo z nich, že jsou to studenti FSv ČVUT. Pokecali jsme, nasmáli se vtípkům, které z nich padali pod rouškou opilého stavu. Dříve prý zavíral kiosek ve 22 hodin, dnes návštěvníci buráceli do pozdních ranních hodin. Poděkovali jsme študákům za 4.jpgazyl a šli jsme spát. Ráno jsme se probudili a já slyším Kesonova slova: "Měli bychom to zabalit dříve, než si nás někdo všimne." Pak jsem si teprve uvědomil, že jsme ještě neplatili za ubytování. Na nic jsme nečekali. Vše jsme sbalili, naložili do auta a vyjeli mimo kemp. Ještě jsme vyrazili na odloženou prohlídku hradu. Zvolili jsme variantu bez průvodce. Musím říci, že se mi Loket opravdu líbí. Nejvíce ve mě ovšem zanechala návštěva Útrpného práva. Nacházelo se v části budovy, do které byl vstup z nádvoří hradu. Už když jste vkročili do budovy zaslechli jste skřeky trpících lidí, představa se umocnila, když jste scházeli ze schodu dolů do podzemí. Skřeky se zesilovaly. V jednotlivých místnostech byly autenticky naznačené metody mučení. Některé figury se dokonce pohybovaly. Musím říci, že nápad zvukové kulisy byl opravdu dost dobrý!

5.jpg

Po návštěvě hradu jsme vyrazili na cestu zpět. Cestou mi vrtalo hlavou jak jsme se zachovali, ale nakonec jsme se shodli že jsme se snažili. Pobíhali jsem sem a tam, strávili tím mnoho času, poté se neskrývali a u paní jsme si normálně objednávali pivka. Zkrátka oni prohloupili. Do Kadaně nás odvezl Honza záhy a my se mohli vydat na cestu do Jirkova. Vzali jsme to přes Nechranice a dále přes Březno, kde jsme chtěli navštívit obrovské rypadlo "Březenského draka". Bohužel bylo opět zavřeno a tak to budeme muset někdy zkusit napotřetí. Snad se zadaří a trefíme se v otevírací dobu. Víkend byl super - díky všem, kteří se zúčastnili. 

Jelikož jsem si chtěl ještě užít hezkého počasí na chatě, vyrazil jsem do Prahy až v pondělí ráno. Večer jsme s bráchou jeli ještě odlovit kešku na Rudolický rybník. Ta se nacházela na ostrůvku. Byla to mladší ségra již zrušené keše, tak jsem věděl kde přesně ji na ostrově hledat. Ovšem toto všechno znamenalo vstávat v pondělí ve 4 ráno.

fc89e705-fa71-4251-804d-27f155813f5f_l.jpg

Do práce jsem dorazil unavený a to mě ještě čekal večer bowling s kamarády. Ráno jsem ho zrušil. Pochybuji o tom, že by se na mě chtěl někdo koukat. Určitě bych se tam někde svalil jako kuželka. Chtěl jsem nicméně vidět Barču, ale po příchodu domů jsem byl rád za postel. Konečně po celém dni pohoda. Zazvonil mi telefon. To bych nečekal, že mě dokáže probrat mail více než budík. Informoval mě o tom, že se z mého účtu strhla v sobotu tisícikoruna. Jelikož byl víkend, tak došlo k prodlevě a o transakci jsem byl informován až v pondělí večer. Nejdříve jsem zkusil štěstí a zavolal na informace Globusu. Tam mi sdělili, že u nich nikdo nalezené peníze nezanechal. Poděkoval jsem a zavolal jsem na infolinku banky. Pověděl jsem operátorce celý příběh i o telefonátu na infolinku v inkriminovaný den. Ta mě přepojila na infolinku o platebních kartách. Opět jsem operátorce pověděl celý příběh a ta mě poprosila o strpení. Prý musí zavolat na oddělení s bankomaty, kde se podívají co se s penězi doopravdy stalo. Pustila mi do ucha polyfonní hudbičku, která se v mých uších jako kdyby proměnila v napínavou hudbu z Chcete být milionářem. Přesně tu hudbičku, kdy už hrajete o 640 tisíc a výše. Po chvilce hudba ztichla a paní mi sdělila, že peníze zajely zpět do bankomatu. Když peníze zajedou zpět do bankomatu, transakce se ve skutečnosti neuskuteční a v blokacích se neobjeví. Oddychl jsem si, ale co teď?6.jpg Poradila mi, že musím jít osobně na pobočku a podat reklamaci na danou transakci. Jelikož už bylo skoro 19 hodin, vydal jsem se do banky až druhý den. Jelikož vše dělám správně, šel jsem na pobočku ČSOB Anděl (mám Eru - Poštovní spořitelnu, která prakticky funguje pod záštitou ČSOB). Pánovi jsem sdělil celý příběh, ten sepisoval do počítače snad trilogii nového fantasmagorického příběhu Pán bankomatu. Když to dopsal udiveně se na mě podíval a říká: "Vy máte Eru, tak to musíte jít na pobočku přímo Ery!". Tak jsem se přesunul na Smíchovské nádraží, kde je multibrandová pobočka ČSOB & Era, kde se mi již povedlo sepsat reklamaci. Já teda diktoval a slečna zapisovala. Když mi dávala pro kontrolu přečíst text, dal bych ji z diktátu za 3. Nicméně jsem text s chybami podepsal, jako kdyby img_6069.jpgbyl psán mým jménem a spokojeně odešel. Přeci jenom je asi lepší být ticho, než mladé dívce vytýkat pravopis, bylo to ovšem takové smutné. Reklamace by prý měla být vyřízena do 30 dnů. Tak to nakonec vše dobře dopadlo a vy už víte jak máte v případě této situace postupovat. Ano, za tohle bych si zasloužil loket - zapomenout peníze v bankomatu! Teď když tento článek píšu, tak si uvědomuji jednu příhodu. Když jsme byli s Kesonem v Praze na tom pivku, tak mě pokadil pták na tvář. Třeba tato zásilka od poletujícího messengera mi přinesla to pokakané štěstíčko.


Tento výlet v číslech

7.png

Pěší vzdálenost: cca 5,09 km

Čas procházky: cca 1 h 54 min

Celkem nastoupáno: cca 75 m

Maximální nadmořská výška: cca 440 m

Cena: 534,- Kč

 

 
 

 

Portrét


Kontakt

facebook.com/pavel.jurinec

Geocaching.com



Statistiky

Online: 1
Celkem: 2633
Měsíc: 360
Den: 5