Český kras
28.září 2017
Když jsem Barunce posílal první dopis (viz "Rande" v Hřensku?), položil jsem v něm otázku, zda by se mnou nevyrazila znovu někam na výlet. Třeba do Českého Krasu. Opět souhlasila. Mezi těmito výlety jsme spolu byli několikrát venku v Praze. Takže už jsme byli zajetí kamarádi. Bylo to takové "je to něco víc, nebo není?" Mé předchozí vztahy nějak vyplynuly a dokonce se mi stalo, že se z ničeho nic se mnou kamarádka rozešla. Já jsem vlastně při rozchodu zjistil, že jsem byl zadaný. Tahle nejasnost je mezi dvěmi kolikrát dosti překvapivá. Když jsem vlastně Barunce před první schůzkou několikrát psal, že to je jen přátelské, tak se klidně mohlo stát, že jsem se sám mohl dostat do pasti.
Několikrát jsme laškovali o tom, že kdybych se ji někdy ptal jestli spolu budeme chodit, tak že to mám udělat pomocí papírku na kterém bude napsáno "Budeš se mnou chodit? Zakroužkuj ANO/NE. *Pokud ne, tak udělej salto vzad" - jak se kdysi psalo na základce. Nicméně zpět k výletu. Byla naplánována cesta vlakem ke Karlštejnu a od něj pak procházkou na Lomy Amerika. Nakonec se opět vše změnilo a půjčil jsem si služební auto k tomuto výletu. Barunku jsem ráno vyzvedl u ní doma a vyrazili jsme směr Velká Amerika. Tam jsme byli záhy a mohli se kochat výhledy do lomu, které toto místo nabízí.
Vyrazili jsme pomalou procházkou k Malé Americe podél Lomu Mexiko a Kanada. V lesíku při cestě mi tak louplo v zádech dosti hlasitě, že i Baru se zeptala co to bylo. Dodnes mi tam přeskakuje. U Malé Ameriky jsme našli kešku v zasypaném vstupu do šachty. Při hledání kešky jsme se dostali do takové džungle. Opět se ukázala Barunky hravost - lezla tam po spadnutém kmenu, když v tu náhle slyším: "Pozor, padá strom!" Ale to z něj padala jen Baru a děsila sama sebe.
Počasí nám přálo. Při zpáteční cestě jsme si dávali kvízy a hádanky nakreslené na papír. Během toho co Baru luštila jsem jí složil Labuťku z papíru a předal u Velké Ameriky. Při cestě k autu jsme viděli jak lidé sbírají kaštany podél silnice. Napadlo nás, že by jsme taky mohli nasbírat zvířátkům kaštánky. Došli jsme k autu a vyrazili k našemu dalšímu cíli - Koněpruské jeskyně. Když jsme k nim jeli, tak jsme v álejích u silnice stále potkávali sběrače kaštanů až nám to přišlo divné. Tolik lidí je hodných a myslí na zvířátka? Nu asi jo. Zaparkovali jsme na parkovišti u jeskyň. Koupili si lístky a Baru mě vyfotila u cedule jako kdysi, když jsem tady byl v devadesátých letech.
Při prohlídce jeskyní jsem Barunku chytl a objal zezadu. Byl jsem v tomhle zdrženlivý a šero mi k tomu dávalo dobrou možnost. Jeskyně byly opravdu moc hezké. Mě se tam líbilo. Při cestě z jeskyní jsme si v Bistru dali malé občerstvení. Jak by řekla Barunka "Dáš si pivo světlé točené?" Při tomto a dalších výžbleptech (v ten moment byla opravdu v ráži) ostatní otáčeli oči v sloup. Já hltal každé slovo - sakra ta má dobrý smysl pro humor. Po občerstvení mi Barunka koupila ještě suvenýr - píšťalku Koněpruské jeskyně. Cestou zpátky jsme měli v plánu navštívit ještě Karlštejn, ale pod ním jsme si to po dnešních procházkách rozmysleli. Už nám nezbyly síly. Při cestě zpět do Prahy jsme se zastavili pro ty kaštany. Vylezli jsme z auta a šli ke stromům. Hm, tady mi něco nehraje. Nikdy se tady nepovalují ty slupky s bodlákami. Aha, to je ořech - nakonec opravdu tolik lidé nemyslí na zvířátka. No jo, s těmi plody to u nás nebude tak slavný. Jako tehdál v Hřensku. Do Prahy jsme se vraceli příliš brzo. Troufám si říci, že ani jeden se nechtěl tak brzy rozloučit. Tak jsme jeli ještě k letišti se podívat na letadla. Barunka nakrmila na místním rybníčku kačeny mými výbornými tousty.
Když už začala být tma, tak jsme vyrazili zpět k Barunčině domovu. Během jízdy jsem se zeptal, jestli Baru rozbalí tu labuťku. Když ji rozbalila, tak tam byla napsána ta zmíněná otázka. Proč jsem tuhle úsměvnou věc udělal? Protože jsem chtěl předejít faux-pax, ke kterému tolikrát již mezi lidmi došlo. Zkrátka jsem chtěl mít jasno. Něco zakroužkovala, ale nechtěla mi to vrátit. V autě pak probíhala taková zvláštní konverzace, jako kdybych překročil tu friend zónu. Jako kdyby se jí to dotklo, že jsme si snad přeci řekli, že je to jen kamarádství. U jejího vchodu jsme se rozloučili a než zavřela dveře, tak mi vrátila labuťku. Co tam sakra udělala? Zakroužkovala ANO. Nakonec večer dopadl tak, že jsem odvezl auto na Háje auto a vrátil se k Barunce. Večer už si dnes, kdy toto píšu, nevybavuji, ale určitě to bylo naprosto skvělý stejně jako celodenní výlet do Českého Krasu. Lépe ten dnešní den snad dopadnout nemohl. S Barunkou se prostě nelze nudit. Ode dne kdy Barunka zakroužkovala ANO doufám, "že se už do konce života nikdy nudit nebudu".
Tento výlet v číslech
Pěší vzdálenost podél lomů: cca 9,27 km
Čas procházky u lomů: cca 3 h 04 min
Cena: bude doplněno